V příštích několika dílech našeho blogu vám ukážeme, že ne všechno je v kávovém pásu zalité sluncem a že zde nevládne jen pohoda a klid. Zblízka si totiž popíšeme největší hrozby pro kávovníky.
Rez kávová (Hemileia vastatrix) Hned na úvod volíme světově největšího nepřítele kávovníku. První zmínky o této nemoci sahají až do poloviny 19. století, kdy se choroba objevila na plantážích v Keni. Odtud se pravděpodobně s prvním šířením kávovníku roznesla do celého světa. Poprvé se katastrofálně ukázala v plné síle na Srí Lance v roce 1867. Zde kávová rez drasticky snížila počet kávových farem na ostrově a to o 96%.
Sousední sáty byly také zasaženy – Indie 1870, Sumatra 1876, Jáva 1878 a Filipíny 1889.Tato událost je známá jako Cejlonský kávový kolaps a přiíblížila se jí pouze epidemie v roce 2012, která zasáhla Jižní Ameriku a karibskou oblast. Epidemie zapříničla historicky největší nárůst cen kávy na světových burzách. Rez navštívila i africký kontinent, kde zasáhla Keňu a Kongo v roce 1918 a likvidovala úrodu směrem na západ až do roku 1966. Naštěstí však již existují metody, jak kávovník alespoň chránit. Proti kávové rzi totiž dodnes nebyl vyvinut účinný lék.
Rez kávová je houba, která produkuje velké množství spór, které jsou následně díky větru šířeny do okolí. Většinou se okolím myslí sousední rostliny, ale byly zaznamenány i případy, kdy se jeden rod hemelia vestatrix dostal ticíce kilometrů daleko na druhý kontinent. Při nákaze se nejprve na listech kávovníků objeví žluté skvrny – přichycené spóry. Pokud má houba vhodné podmínky, začne brzy vytvářet drobné trubicové výhonky, které se pohybují po listech a hledají v nich dýchací otvory listů. Jakmile se houba doatane k tomuto zdroji, ihned začne produkovat ze získaných živin další spóry. Celý proces od přichycení prvních spór po infikování rostliny trvá 24-48 hodin podle podmínek. Erupce další generace spórů pak přichází 10-14 dní po dokončení infekce a proces se opakuje, dokud má rez dostatek živin a vhodné podmínky. Každý infikovaný kávovník při jedné erupci vyšle do povětří 300-400.000 spór, takže nákaza se šíří nesmírnou rychlostí. Výsledkem nákazy jsou kávovníky bez listů, neschopné tedy nadále fotosyntézy a bez možnosti živit náročné plody.
Rzi se daří v poměrně jasně definovaných podmínkách. Základní proměnnou je teplota. Ideální je 22°C, přičemž rozsah, ve kterém je houba životaschopná, se nachází mezi 17-25°C. Pro svoje šíření potřebuje proudění vzduchu, proto jí vyšší nadmořské výšky mezi 1.000-2.000 m.n.m. vyhovují. Také se zde potká se svou obětí-kávovníkem. Naopak je velmi náchylná například na silný déšť, který smyje všechny spóry z listů a tím v první fázi nemoci pomůže kávovníky ochránit. Existje mnoho obranných mechanismů, jak se rzí kávovou bojovat (postřiky, odolné odrůdy), eliminovat jí však bohužel stále neumíme.