Nový Barlife je konečně tu a s ním pokračuje i naše velkolepé kávové dobrodružství. Tentokrát se podíváme do Jemenu, který je bez pochyb kolébkou celé kávové kultury.
Ve spojení s kávou si asi každý vzpomene na Brazílii nebo Kolumbii. I když čtenáři Barlife mají dobrý přehled, Jemen by mezi producentské země řadil asi málokdo. A to přesto, že z hlediska kávové historie je jeho role ze všech zmíněných míst možná nejzásadnější.
Jemenský přístav Mocha („moka“) leží na pobřeží Rudého moře. Dnes je ospalým rybářským městem, které jen občas vyvede z míry vojenská loď nebo další zvrat jednoho z nejdelších ozbrojených konfliktů 21. století. Přitom ještě okolo roku 1700 byl kávovou tepnou globálního významu – farmy v Jemenu živily přes 1,5 milionu farmářů. Ti svou úrodu na mulách vozili do nejbližšího města a dál “velbloudím vlakem” právě do zmiňovaného přístavu. Odtud pak káva putovala doslova do celého světa. Co se v Jemenu tedy stalo?
Jemenská republika je stát na jihu Arabského poloostrova v jihozápadní Asii. Svou rozlohou připomíná například Francii či Španělsko. Sousedí se Saúdskou Arábií na severu a Ománem na severovýchodě. Z jihu jej omývají vody Arabského moře, z jihozápadu průliv Bab-al-Mandab a ze západu Rudé moře. Do Etiopie (Eritreji) je to odsud přes moře „coby kamenem dohodil“) Celkový počet obyvatel sahá k 30 milionům, ovšem produkci kávy se dnes věnuje jenom 100 000 z nich. Její vývoz tak představuje pouze 0,3 % celkového jemenského exportu.
Jestliže historické kořeny kávy hledáme v etiopském regionu Kaffa, kde byl kávovník objeven, Jemen můžeme považovat za historický kmen, ze kterého se cesta kávy rozvětvila do zbytku světa. Celý příběh odstartoval jemenský súfijský duchovní (imám) Muhammad Ibn Said Al Dhabhani. Právě on je první osobou v historii, kterou si s kávou můžeme věrohodně spojit. Imám se kromě duchovní práce živil přepravou surovin z Etiopie do Jemenu. Shodou náhod se okolo roku 1450 na jeho loď dostala i káva. Ovšem ne tak jak ji známe dnes. V té době totiž byla v Etiopii známa pouze ve formě nápoje zvaného BUNA (odvar ze sušených kávových třešní – dnes mu říkáme Cascara). Po imámově návratu do Al-Mokha to pochopitelně netrvalo dlouho a Buna se pro své stimulující účinky začala těšit značné oblibě i na druhém břehu průlivu Bab-al-Mandab. Především tedy mezi ostatními přívrženci súfismu (mystické odnože islámu), kterým pomáhala udržet pozornost během dlouhých nočních modliteb. Svému “magickému nápoji” začali přezdívat Qahwa a postupem času v něm sušené třešně nahradili rozdrcenými praženými zrnky. Právě odsud vzešla Qahwa (káva), kterou známe dnes.
Súfisté kávu během svých cest rozšířili dále na sever do Mekky, Džiddy, Medíny a Káhiry, kde také začaly vznikat první kavárny. V důsledku toho rapidně narostla poptávka, což vedlo k vytvoření důmyslné stezky napříč kontinenty, kterou káva od roku 1497 putovala. Nejprve ji dopravila mula z etiopského venkova do přístavu v Zeile (hranice Somálska s Džibutskem), kde se přeložila na nákladní loď převážející koření z Indie a pokračovala přes Rudé moře skrz přístav Al-Mokha až k Suezskému zálivu. Tam byla vyložena na velbloudy, na nichž doputovala nejprve do egyptské Káhiry a následně Alexandrie, která leží u Středozemního moře. Tady evropští obchodníci, jako například Nizozemská východoindická společnost, kávu přeložili na dřevěné lodě a začali ji dopravovat na evropský trh pod názvem Moka.
Dalších 40 let zůstala zdrojem kávy Etiopie, ale kombinace častých konfliktů na jejím území a stále rostoucí poptávky vedla k přesunutí produkce do Jemenu. Na vysočině mezi pobřežím Tihama a hlavním městem Sana'a v roce 1548 tedy vznikly úplně první „plantážní“ kávové farmy. Ty dodnes bez zaváhání poznáte na první pohled – vzhledem k nízkému úhrnu srážek se totiž káva v Jemenu pěstuje na unikátních terasovitých zahradách vytesaných do skal. Tehdejší vládci z dynastie Qasimi navíc získali kontrolu i nad přístavem v Zeile, aby zamezili vývozu kávy z Etiopie a Jemen se skutečně proměnil v zemi vládnoucí kávovému světu. Svého bohatství si chránil natolik, že zakázal kávu vyvážet v její surové podobě. Před naloděním ji raději upražili nebo uvařili, aby Evropanům zabránili v zasazení této mocné plodiny. Tento systém jim udržel monopol až do roku 1720, kdy Jemen dosáhl pomyslného vrcholu. V té době terasovité zahrady obhospodařovalo již zmiňovaných 1,5 milionu farmářů, kteří ročně vyprodukovali 12 000 - 15 000 tun kávy, což bez obtíží pokrylo tehdejší světovou poptávku (v roce 2018 se na světě vyprodukovalo 10 347 120 tun kávy). 
Evropané si ale čím dál tím víc uvědomovali potenciál obchodu s kávou a bylo pro ně tedy prioritou, aby ji sami začali pěstovat. Značně tomu napomohl poutník Baba Budan, který propašoval z Jemenu 7 semínek a úspěšně je zasadil v indickém pohoří Malabar (i káva „monsooned Malabar“ je mimochodem dodnes stálou položkou v importní nabídce). Evropané na sebe nenechali čekat a Babu brzy následovali Holanďané, kteří indické kávovníky zasadili v roce 1720 na ostrově Jáva v Indonésii, jedné z jejich kolonií. Během pěti let Jáva vystřídala Jemen ve vedoucí pozici dovozu do Holandska a odstartoval tak pád jemenské kávové slávy do zapomnění. Holanďany totiž následovali Francouzi, kteří kávu začali úspěšně pěstovat v Karibiku. Proto nemůže být překvapením, že další rozšíření kávy do zbytku dnešních pěstitelských zemí bylo spjato s vývojem kolonialismu. V roce 1840 tak jemenská káva tvořila už pouze 3 % světové produkce.
V roce 2018 se v Jemenu podařilo vyprodukovat 6 360 tun kávy (0,06 % světové produkce). Pokud tento objem rozdělíme počtem pěstitelů, zjistíme, že průměrný jemenský farmář vyprodukoval zhruba 63 kg kávy. Je tak nad hvězdy jasné, že kávová produkce v Jemenu padla na samé dno. Od 80. let minulého století sice proběhlo mnoho pokusů o oživení zmiňované tradice, většina z nich ale narazila na bariéru v podobě politických nepokojů nebo válečného konfliktu. Tato bariéra nadále ohrožuje bezpečnost civilistů a komplikuje produkci na všech úrovních. Další překážkou pro kávový průmysl je nekončící bitva proti Khatu. Tato plodina zabírá 40 % jemenské zemědělské půdy a mimo vysokých finančních obnosů přináší místním farmářům i značné potěšení. Obsahuje alkaloid zvaný kathinon, který se účinkem na lidské tělo podobá amfetaminu – využívá se jako droga, listy se žvýkají (khat se samozřejmě těší i oblibě farmářů).
Navzdory tomu všemu se stále najde pár zapálených jedinců, kteří se i nadále snaží zašlou slávu jemenské kávy obnovit. Do této skupiny patří i v Česku působící chlapík Haitham Al-Shoriy. Ten skrze svůj projekt Tribes of Mokha znovu směřuje pozornost k historii Jemenu a jeho jedinečnosti z pohledu výběrové kávy. “Věříme, že svět si zaslouží vědět více o chuti kávy, která to všechno začala” vysvětluje energicky Haitham. Jako partnera pro svůj úkol si vybral Nordbeans. Ti poskytují své zázemí, školení a technologie. “Tribes of Mokha děkuje za víru, kterou v nás Nordbeans měli od samého začátku. Máme štěstí, že jsme se vše naučili a rostli pod vedením týmu Nordbeans. Kořeny Tribes of Mokha jsou v Jemenu, ale díky Nordbeans začaly v Liberci klíčit. Doufám, že naše partnerství poroste a bude ještě silnější.“ dodává.
Kávy pražené pod hlavičkou Tribes of Mokha pocházejí z etických zdrojů a jsou výsledkem úzkého vztahu se zemědělci a producenty, kteří zajišťují jejich původ a kvalitu a dovedou přispět svým dílem tak, aby obchod mohl vést transparentně “z farmy až do šálku”. Pěstují je jemenské ruce, zpracovávají je jemenské ruce (typicky metodou natural, i když v chuti není znát) a jemenské ruce je také praží.
Děkujeme za váš čas a zase příště!