Jiná pražička, jiná pravidla, hodina a půl soustředění
Roasting Championship zní jednoduše: všichni soutěžící dostanou stejnou kávu a stejné technologie, úkolem je z toho vytěžit maximum. Realita je surovější – pražič musí mít hluboké znalosti o zeleném zrnu, navrhnout profil pražení a pak vše pod časovým tlakem zrealizovat podle představ. Na národní úrovni na to je půl hodiny. Na světovém šampionátu jde o víc.
„Na svěťáku je to jiné v tom, že jsou tam dvě disciplíny. Minulý rok se na českém šampionátu pražil single origin, letos se pražily blendy. Na svěťáku je to oboje najednou, takže na podiu nejsou soutěžící půl hodiny, ale stojí tam hodinu a půl," popisuje Radek. Nejdřív třicet minut na single origin, pak hodina na blend – a mezi tím žádná pauza na nadechnutí.
Paradoxně právě tahle dlouhá hodina a půl je to, co ho bavilo nejvíc.
„Byl jsem tam ve svým uzavřeným prostoru, okolo byli lidi, ale já jsem je vůbec nevnímal. Byl jsem celou dobu ponořený do toho, co jsem dělal, a to bylo fajn."
Trénink, který dodal jistotu… a pak ji vzal
„Trénink byl složitý, protože do toho u nás probíhala přestavba celé pražírny. Navíc kromě časových rozdílů oproti národnímu kolu je taky rozdíl v technologiích. Pokaždé se soutěží na jiných strojích - na národních kolech jde o malé pražičky, na svěťáku o velké, které dokážou upražit skoro desetinásobek kávy, takže je tam velký rozdíl. Já jsem trénoval na našem malém stroji a pak jsem jel na dva dny trénovat do Polska na velký stroj. To mi dalo sebevědomí, protože jsem věděl, jak ho ovládat. Ale na šampionátu to fungovalo stejně úplně jinak, takže paradoxně mi to spíš rozhodilo myšlení a pak bylo těžký se vrátit zpátky.”
Na seznámení se s pražičkou jsou na soutěži jen dva pokusy. Žádný třetí.
„Když jsem šel ze stage, tak jsem si říkal, co budeme dělat… musím si přes noc říct, na jaké teploty budu pražit a pak už jet naostro. Bez jakýkoliv další zkoušky, prostě si to přehodit v hlavě a vsadit na to."
Obavy, které se nenaplnily
Před odjezdem se Radek obával chladné atmosféry mezi světovou špičkou. Realita byla úplně jiná.
„Bylo to uvolněné a bylo to úplně v pohodě. Ten strach byl zbytečný. Bylo nás tam 28 a ty lidi byli skvělí, přátelští a vezu si z toho jenom pozitivní myšlenky."
Na dlouhé rozhovory čas nebyl – všichni byli soustředění na soutěž a hodiny utíkaly rychle – ale i tak si stihl s ostatními pražiči popovídat a poznat je. Na počátečním strachu hrál roli ještě jeden aspekt.
„Také jsem měl trošku strach z angličtiny, před půl rokem jsem ji nepoužíval."
O pár měsíců později stál mezi lidmi z celého světa a užíval si jejich přítomnost.
Bronz v Liberci
Tři týdny po návratu ze světového šampionátu přišlo další národní kolo. Na přípravu tak zbyl minimální čas, pravidla byla zase o kousek jiná, a přesto si Radek odvezl třetí místo. Rozdíl oproti minulému roku byl hlavně v tom, s čím na start přišel: loni bylo jeho umístění překvapením, letos už všichni věděli, že je to možné, a očekávání tak byla přirozeně vyšší.
„Každé umístění na bedně je skvělé a už jenom možnost tam být je to, co mě baví," říká.
A jestli plánuje jet i příští rok?
„No jasně. Za rok, za dva i za pět. Baví mě to."
Co si z toho bere zpátky do pražírny?
Nejzajímavější možná není samotné umístění, ale to, co si Radek ze soutěží nosí do každodenní práce.
„Ze svěťáku jsem přijel a koukám na kontroly kvality trochu jinak, všechno si ověřuji a zkoumám, jak to dělají ostatní," popisuje.
Podle něj je příprava na jakoukoliv soutěž intenzivní kurz toho, co je pro práci pražiče klíčové a tři měsíce příprav dokážou dát zkušenosti, které by jinak sbíral mnohem déle.
„Člověk překonává něco, kam se mu třeba úplně moc nechce. Mně se na svěťák chtělo, ale měl jsem velké obavy z toho, jak to tam bude. Tohle všechno buduje sebevědomí a teď vím, že můžu vyrazit kamkoliv. Navíc jsem v průběhu soutěžení vyslovil, že moje oblíbená káva je Keňa, a shodou okolností do Keni za kávou pravidelně jezdíme, a tak jsem dostal možnost jet také. To byla další skvělá zkušenost. Vlastně za celý uplynulý rok se mi stalo hodně intenzivních zážitků, za které jsem rád. To je k nezaplacení.”
A co by chtěl Radek říct na závěr?
“Rád bych poděkoval mé rodině, která u toho byla se mnou po celou dobu. Ráďovi, protože bez něj by se to nedělo, a mimo jiné je to skvělý parťák na cesty. Taky děkuju Benjímu, bez jeho pomoci na pražírně by to také nebylo možné. Děkuju klukům z Coffee Machines za to, že mi umožnili být dva dny u nich ve firmě - vyrazil jsem do Polska a dva dny jsem měl možnost pražit přímo v jejich showroomu, to bylo skvělé prostředí. Samozřejmě děkuju Nordbeans, tedy Martinovi, Karlovi a Jaromírovi, za veškerou podporu.”
