Cameroon Boyo patří k našim srdcovým projektům, i proto jsme Kamerun navštívili na konci roku 2017 osobně. Průřezový text přibližuje naši cestu a ukazuje potenciál, který tato země nabízí.
Na úvod
S projektem Cameroon Boyo spolupracujeme od začátku roku 2016. Na podzim 2017 jsme se vypravili do Kamerunu osobně, v březnu 2018 navštívil autor projektu Matti Foncha naši pražírnu v Liberci. V rámci návštěvy jsme upevnili partnerství a spolupráci na unikátním projektu promývacích stanic (microwashing stations), k jejichž vzniku jsme také finančně přispěli. Politická situace v Kamerunu je bohužel opravdu neklidná a od naší návštěvy se setrvale zhoršuje (více najdete třeba v pravidelně aktualizovaném článku na Wikipedii). Ve vesnicích na venkově, o kterých si níže přečtete, zůstávají v lednu 2019 jen ti nejdovážnější – řada obyvatel z nich kvůli probíhajícím vojenským operacím uprchla, do Bamendy nebo jinam. Naši partneři podstupují obrovské riziko, logistika kávy z regionu do přístavu představuje nepředstavitelné nasazení. I proto se do Evropy s prvním kontejnerem dostalo jen cca 160 kg mikrolotů, které představujeme v naší nabídce. Věříme, že naše (dlouhé) čtení vám situaci přiblíží z té pozitivnější stránky a společně budeme kamerunské farmáře podporovat i nadále.
Proč Kamerun a Cameroon Boyo
Kamerun je zemědělsky významnou zemí západní Afriky. Jeho území se rozkládá od Guinejského zálivu až po vnitrozemské oblasti hluboko v africkém vnitrozemí. Pokud bychom na globusu umístili nejsevernější bod Kamerunu do Liberce, jižní hranici bychom našli zhruba na linii Neapol – Sardinie. Pěstování kávy má v zemi tradici od roku 1884, první sazenice dovezli zástupci tehdejší německé koloniální správy. Kvůli nadmořské výšce převažovalo od začátku pěstování kávovníků robusta, odrůdy arabica (nejčastěji Typica, Java) se objevují zejména na hornatějším jihozápadě země.
V kontextu výběrové kávy se nejčastěji setkáváme se zrnky z Afriky východní – především z Etiopie, Keni, Rwandy, Burundi a Tanzánie. Když jsme se jako Nordbeans poprvé vypravili na Amsterdam Coffee Fest v roce 2015, setkání s pěstitelem ze západní Afriky pro nás představovalo opravdovou novinku. Chtěli jsme se dozvědět víc…
Naším průvodcem po kávách z Kamerunu se stal skvělý chlapík Matti Foncha. Pěstitel, organizátor farmářů, duchovní otec projektů Cameroon Boyo a Hilltop Farmers a hlavně jeden z nejzvídavějších kávových nadšenců, které jsme kdy poznali. V Amsterdamu nám představil kávy z takzvaných vesnických lotů (village lots), které zpracovávají sami farmáři. Jeho úkolem přitom bylo dopravit tyto kávy do Evropy a nabídnout je k přímému prodeji evropským pražírnám.
Zde je na místě jedna (delší) poznámka. Pro drtivou většinu farmářů v Kamerunu káva není jediným nebo hlavním zdrojem obživy. Typické jsou smíšené farmy, na kterých se pěstují banány, kakao a řada dalších plodin. Farmáři nejčastěji odnášejí svou sklizeň (často třeba jeden nebo dva košíky týdně) do velkých zpracovatelských závodů, které ji za nízké ceny bezprostředně vykupují. Pěstitelé, kteří své kávy kumulují do vesnických lotů tak musí uvěřit jedné důležité věci – tomu, že když kávu sami zpracují a prostřednictvím partnerských organizací (Hilltop Farmers) dopraví do Evropy, dostanou své peníze sice mnohem později (celý proces exportu, dopravy a importu trvá i půl roku), ale zato s benefitem skutečné tržní ceny, za kterou se káva prodává v Evropě. Všichni zapojení partneři, kteří pěstitelům tento proces umožňují realizovat, poskytují svou pomoc formou (placené) služby. Ke skutečné změně vlastníka kávy dochází až v okamžiku, kdy si ji my jako pražírna koupíme.
Takový koncept přímé spolupráce nás od začátku zaujal. Důvodem je především to, že navazování přímých vztahů je v Africe často velmi obtížné nebo přímo nemožné. Je možné se samozřejmě vypravit do zemí na vlastní pěst, ale představa, že člověk přijede například do Etiopie a sám si najde svého farmáře, nemá mnoho společného s realitou. I kdyby se to náhodou povedlo, pražírny ani pěstitelé nikdy nebudou odborníky na byrokratické procedury vývozu zemědělských plodin, které jsou často velkou překážkou i pro zkušené místní profíky. Zkrátka, abyste měli perfektní šálek z čerstvé sklizně včas, musí nás na to být víc.
Hned při první příležitosti jsme proto zakoupili první dostupnou kávu z vesnice Belo, s jejímiž chuťovými parametry jsme mohli být spokojení. V podobném duchu nás zaujaly kávy ze Sho, Noni a dalších vesnic.
Kromě přímého vztahu jsme získali také důvěru v potenciál, který místní kávy mají. Jejich prostřednictvím jsme získali partnera v podobě Hotelu Ostrov, který dnes patří k vůbec největším odběratelům výběrové kamerunské arabiky v Evropě. Ale to už je jiný příběh…
Využití potenciálu výběrové kávy
Byť se to na první pohled nemusí zdát, produkce výběrové kávy je nesmírně komplexním souborem předpokladů a lidských činností. Na úrovni pěstitelské země je důležitá především poloha, přístup k pěstování, sklizeň a zpracování po sklizni.
Nejobvyklejší místa pro pěstování kávy se nacházejí mezi Obratníkem Raka a Obratníkem Kozoroha, v patřičné nadmořské výšce od 800 m n.m. (Brazílie), ale ideálně okolo 1500 m n.m. Právě tam se nejlépe daří různým odrůdám kávovníku arabika – třeba proto, že v takových nadmořských výškách se nachází méně škůdců. Podobně jako u vína nás zajímá i složení půdy (terroir), tedy zda je například jílová, sopečná ad.
Pěstitelé z jihozápadního Kamerunu mají v tomto ohledu všechny potřebné předpoklady. Země je někdy považována za obilnici západní Afriky. Dostatek vody, úrodná půda a ideální rozložení různých nadmořských výšek umožňují pěstovat řadu plodin – v nižších polohách například kakaovníky, v horách okolo 1 500 m n.m. kávovníky a v oblastech nad 2000 m n.m. i brambory a zelí jako u nás v Krkonoších. I ve velkých městech je otevření diskuse na téma zemědělství skvělým způsobem, jak prolomit ledy. Všichni Kamerunci se rádi pochlubí, jakou farmu na venkově vlastní nebo alespoň co pěstují jejich rodiče.
U přístupu k pěstování je už stěžejní práce s lidmi. Kávovníky v Kamerunu nejčastěji představují malou část osázené plochy, jsou tedy převážně doplňkovou plodinou. Skupina Hilltop Farmers, sdružená kolem Mattiho Fonchy, se právě v této oblasti snaží pěstitele vzdělávat. Ne všichni totiž vědí, jak je pro kvalitu výsledného šálku kávy důležité sbírat jen zralé třešně. Ty na smíšených farmách dozrávají nerovnoměrně, na první pohled nemusí být vůbec vidět, že z druhé strany třešně u stopky ještě není zralá. Sběrači coby sezónní pracovníci tak představují doslova frontovou linii v honbě za perfektní kávou. Proto je dobré znát jejich problémy a vytvořit jim důstojné podmínky k práci.
Sklizeň obvykle probíhá několik měsíců a v jejím průběhu je nutné sklizenou kávu průběžně zpracovávat. K tomu je nezbytné mít potřebné vybavení a prostory – infrastrukturu. V Africe není obvyklé, aby jednotliví farmáři měli pokročilejší vybavení pro zpracování kávy. Důvodem je zejména výše popsaný způsob pěstování, při kterém se jednotlivcům nevyplatí budovat fermentační tanky, promývací koryta, kupovat loupačky (depulper) apod. Proto existují zpracovatelské závody, jejichž jméno potom kávy často nesou (v našem případě například Semalo Pride a Reko Koba v Etiopii). Někdy se jim také říká promývací stanice kávy neboli CWS (Coffee Washing Station).
Absence sítě CWS v jihozápadním Kamerunu proto až do nedávna byla hlavní překážkou pro produkci výběrových káv. Bez potřebného vybavení je zkrátka těžké kávu kvalitně zpracovat. O mikrolotech (výběrech ze sklizní) jsme si v prostředí centralizovaných, velkých zpracovatelských závodů zaměřených na objemovou produkci mohli nechat jen zdát. První odpovědí organizace Hilltop Farmers bylo vytvoření podmínek pro produkci vesnických lotů tak, jak jsme o nich psali výše.
Zásadním krokem je ale až další fáze celého projektu, budování vlastní sítě malých promývacích stanic (micro washing stations, MWS). A právě tady se naskytla pro Nordbeans unikátní příležitost. Díky víceletému partnerství nás přátelé z Hilltop Farmers oslovili, zda bychom se na projektu budování těchto promývacích stanic chtěli finančně podílet, přispět tak k proměně prostředí pro pěstování kávy v divizi Boyo a zároveň stvrdit naše partnerství na roky dopředu. Dlouho jsme neváhali.
Promývací stanice umožní jednak potřebné podmínky pro zpracování výběrové kávy. Vybraným profíkům – zpracovatelům (millers) zároveň umožní experimenty s procesem zpracování, které máme často tak rádi (honey, natural). I díky nim mohou kávy dosáhnout na vyšší bodové hodnocení a tedy i výslednou cenu, kterou farmáři za svou práci dostanou. V takové situaci už zbývala poslední skvělá věc – vypravit se do Kamerunu a vidět situaci na vlastní oči.
Bamenda a Alongsi
Kdo byl někdy v Africe, ví, že s byrokracií to tam není jen tak. Hned prvním úkolem při plánování cesty tak bylo zjistit, jak vlastně získat vízum. Místně příslušná kamerunská ambasáda pro Českou republiku se nachází ehm, v Moskvě. Po delším zkoumání se dá zjistit, že vízum občanům ČR může vydat i ambasáda v Berlíně, ovšem přímo do pasu a je nezbytný osobní podpis velvyslance. Zkrátka, že to není záležitost na jeden den.
Byrokratickou fázi cesty se nám ale podařilo překonat a zbývalo vyrazit na cestu, která měla trvat 11 dní. Cestovali jsme spolu s parťáky z Nizozemska a Belgie, kteří se na výstavě promývacích stanic také budou podílet (partnerství je realizováno formou zálohové platby). Nejprve do ekonomické metropole Douala a dále regionální leteckou linkou do Bamendy. Po drobném osmihodinovém zpoždění letu („Welcome to Africa, man“) a prohlídce podezřívavých mariňáků jsme byli na místě. Tam už na nás čekal náš průvodce Matti. Ani jsme pořádně nestačili pozdravit jeho takřka devadesátiletou maminku při obhlídce afrických postelí a už jsme jeli na první farmu – Mattiho Alongsi.
Farma se nachází v obtížně přístupných (alespoň pro Evropana bez džípu) kopcích nedaleko od Bamendy, asi 1475 m n.m. Jedná se o velkou farmu, pojmenovanou po posvátném kamenu umístěném na hřebenu pod jeho vrcholkem. Ostatně, s prvky lidových duchovních zvyků se člověk setká v Kamerunu téměř na každém kroku. Alongsi je taková Mattiho „zahrádka“. Kávovníky se tu pěstují už přes 40 let, byť je z celkové plochy osázeno jen asi 10 %. Matti je mimochodem stejný kávový nadšenec, jako my – každé ráno si filtruje kávu na V60, ať už z vlastní kávy nebo z pražíren z celých USA a Evropy.
Díky svým zkušenostem ale ví, že čas hraje v jeho prospěch. Naše první kroky tedy vedly k mladým kávovníkům odrůdy Java, které začnou plodit až příští rok. V živé kamerunské přírodě vyžaduje péče o nové keře spoustu práce, hlavně v prvním roce je nesmějí zastínit rychle rostoucí traviny, ani jim vzít potřebné živiny z půdy. Výhodou proto je, že část farmy využívají její zaměstnanci pro svoji obživu a pěstují tu fazole, brambory a další plodiny. I proto se o všechny její části dobře starají.
U hlavní budovy jsme pak našli zaplněné vyvýšené africké postele plné čerstvě sklizené kávy. Právě Alongsi slouží Mattimu jako základna pro práci s metodou natural. Není smysluplné, aby se na farmě budovala větší infrastruktura. Zároveň je tady ale dost pracovní síly, která může třešně otáčet, zastiňovat a celkově se starat o to, aby nedošlo k nežádoucím situacím, které mohou zpracování provázet (zejména příliš vysoká fermentace).
Rychlou návštěvu jsme ukončili s příslibem návratu a s tím, že příště také sami přiložíme ruku k dílu při sklizni. Slovo jsme dodrželi a na jeden den jsme se stali součástí sběračského týmu. Asi vás nepřekvapí, že sběračky Jenabu, Onouri a Amina Chu pracovaly mnohem efektivněji, než my. Především dokázaly více vytěžit z jednoho keře, protože přecházení mezi jednotlivými kávovníky na smíšené farmě může zdržovat. Také si dokázaly pohlídat, aby nesklízely nezralé třešně. V neposlední řadě nenechávaly na zemi třešně, které jim (a hlavně nám) při sbírání upadly. Matti na Algonsi také zavedl systém, který v producentských zemích zdaleka není obvyklý. Sběrači jsou placeni nikoliv od nasbíraného množství, ale mají pevnou denní mzdu. Díky tomu mají více času věnovat se kvalitní práci, která je pro nás tak důležitá.
Na cestách po kamerunském venkovu – Belo
Po krátkém pobytu v Bamendě a návštěvě farmy Alongsi jsme vyjeli na vícedenní cestu do venkovských oblastí v divizi Boyo. Po zhruba 2 hodinách cesty byla naší první zastávkou vesnice Belo. Právě tady se na příhodné poloze u cesty nachází již hotová pilotní stanice Belo Acha. Její dokončení před letošní sezónou umožňuje využití všech nových technologií a další experimenty při zpracování, kterým se tady věnují už 3 sezonu. Stanice bezprostředně sousedí s farmou Joshuy Ngama. Kromě pana Joshuy se nám věnoval především jeho syn Ernest Ngam, který je hlavním technologem zpracování kávy v rámci Hilltop Farmers a dohlíží na budování všech promývacích stanic. Jako pán domu nás přivítal místní delikatesou – smaženými cvrčky, které vlastnoručně nachytal do důmyslných sítí. K tomu jsme popíjeli jeho kávu upraženou v Liberci – lepší start dne jsme si sotva mohli přát.
Pak už jsme se věnovali především aktivitám kolem zpracování kávy. Nejdříve jsme obhlédli všechny loty, které se zrovna sušily. Ernest pro letošní sezonu, rozhodl o vytvoření 3 různých mikrolotů, pro jednoduchost jim říkejme honey lot, polopropromytý lot a promytý lot. Honey lot se nejprve nechá 13 hodin fermentovat v podobě třešní ve vodě, poté se oloupe na nové loupačce úplně nasucho tak, aby na zrnkách pro sušení zůstala vrstva cukernaté dužiny. V případě polopromytého lotu se při loupaní na loupačce přidá menší množství vody, ve které pak oloupaná káva fermentuje a až následně se suší – opět s cukernatou dužinou na zrnku.
U promytého lotu pak dojde k úplnému oloupání slupky i dužiny. Káva se pak 24 hodin fermentuje a následně suší. Jen pro zajímavost, i přesto, že do Belo Acha doručují stovky farmářů, podle Ernestových odhadů bude letos k dispozici zhruba 200 kg honey mikrolotu. Jedná se tedy skutečně o raritní kávu. (nakonec se jí podařilo v dobrém stavu vyexportovat jen 30 kg – pozn. 2019).
Na Belo Acha jsme se také krátce zapojili do všech výše uvedených činností. Nejprve jsme se věnovali sklizni („trhejte jenom to, co pak chcete pražit“, říkal nám k tomu Ernest). Poté jsme nasbírané třešně ponořili do vody, čímž se oddělí defektní třešně, tzv. floaters (v každé třešni jsou 2 kávová zrnka. Pokud se nevyvinou rovnoměrně nebo je třešeň napadená škůdci, zůstane v nádobě s vodou plavat. Když je příčinou jedno nadměrně vyvinuté, je možné ho využít jako semenáček). Zbylé třešně jsme oloupali, odstranili přebytečné slupky a rozložili je na africkou postel – pokud tedy letos budete někde na světě mít šanci tuto kávu ochutnat, je v ní i kousek naší práce.
Na cestách po kamerunském venkovu – Sho
Vesnice Sho se nachází hned na protější straně stejného údolí, jako Belo Acha – doslova coby kamenem dohodil. U hlavní cesty se tu staví nová promývací stanice, na jejímž vzniku mají Nordbeans možnost se finančně podílet. Do ní budou doručovat svou sklizeň farmáři, kteří doposud zpracovávali své třešně společně v rámci tzv. vesnických lotů. Před samotnou návštěvou stavby nás ale čekalo přivítání...Přestože jsme nebyli v Africe poprvé, přivítání jako v Sho jsme ještě nezažili. Kamerunci jsou všeobecně velmi srdeční, ale tančící ženský farmářský sbor ve slavnostním oblečení, doprovázený vystoupením mužů bubeníků, to nepřipraveného Evropana opravdu dostane do kolen – zvlášť když v rámci uvítacího rituálu musí tančit také.
Na společném setkání pak promluvili postupně pastor (přijel až z města, ale pochopitelně také farmaří), obecní rada starších a úžasnou směsí angličtiny a pidgin (zjednodušená směs místních nářečí a angličtiny) také farmář Joshua Ngam. Pak si slovo vzali zástupci organizace Hilltop Farmers (jinak se také všichni farmáři z Sho a dalších vesnic všichni považují za členy Hilltop Farmers), kteří nás na provázeli na naší cestě. Kromě Ernesta promluvila například důsledná agronomka Mispa (její kolegové jí trochu tajně přezdívají „Iron Lady“), která rozdala účastníkům brožurku Kalendář farmáře a názorně všechny poučila, jak vypadají zralé třešně. Farmáři si vyslechli také Charity Tafon a Usmanu Tata Musa, koordinátory, se kterými jsou jednotlivě v každodenním kontaktu.
Role koordinátorů je ostatně velmi důležitá. Kromě toho, že mohou poradit s každodenními starostmi, mají také zásadní vliv na množství vyprodukované kávy při každé sklizni. Jestliže se na vesnickém lotu vloni podílelo 500 farmářů, letos už to bude 1500 a s promývací stanicí se počítá až s dvojnásobkem tohoto počtu. Velký podíl na růstu mají ženy pěstitelky (jsou při péči o kávovníky pečlivější, než muži) a mladí pěstitelé (pěstování kávy je pro ně opět ekonomicky atraktivní). Kolegové z Hilltop Farmers vědí, že sklizeň od 500 farmářů znamená zhruba 10 tun zelené kávy určené k exportu. A poptávka z USA, Asie a Evropy po jejich kávě každý rok stoupá...
Pak už byl prostor také pro Nordbeans, abychom se představili. Farmáři se hodně zajímali o to, co se děje s jejich kávou v Evropě a jak ji zákazníci oceňují. Bylo také důležité jim zopakovat, že nejlepší praženou kávu dokážeme nabídnout právě tehdy, když pochází z plně zralých třešní. Na rozdíl od jiných pěstitelských zemí jim ostatně pražená káva není neznámá. Ernest sám v improvizovaných podmínkách praží kávu a farmáři jsou zvyklí si ji kupovat jako prémiový produkt pro slavnostní chvíle v domácnosti. Má tak podobný status, jako například med. Společně jsme se pak shodli, že vybudování promývací stanice je přelomovým momentem pro zpracování kávy v oblasti. Je skvělé, že na něm můžeme pracovat společně.
U promývací stanice jsme se snažili hlavně společně vyfotit – bylo nás ale tolik, že jsme se jen obtížně vešli všichni do jednoho záběru. Od stavbyvedoucího jsme dostali ujištění, že práce budou hotové ještě na jaře a na příští sklizeň už bude všechno připravené. Pak už nastal čas se se všemi osobně rozloučit, naše cesta vedla dál do Oku.
Na cestách po kamerunském venkovu – Oku
V dalších dnech nás cesta zavedla do horského regionu Oku. Zatímco v oblasti Bela a Sho jsme se pohybovali okolo 1 500 m n.m., po cestě do Oku jsme kromě 6 vojenských chceckpointů museli zdolat hřebeny vysoké až 2400 m n.m. Právě tady jsou rozlehlé lány brambor a zelí. My se ale na chvíli zastavili alespoň u posvátného jezera Oku, podle kterého celá se celá oblast jmenuje.
Hlavní průvodkyní se nám tady stala regionální koordinátorka Hilltop Farmers Charity Tafon, na farmu jejíhož tatínka Christophera v Oku Tulong jsme mířili. Pan Tafon představuje trochu odlišný typ farmáře, než jsme doposud v Kamerunu potkali – hlavně proto, že pro něj představuje kávovník hlavní plodinu, kterou se zabývá. Některé jeho kávovníky jsou staré až 50 let. Pěstuje jen odrůdu Java a celkem obhospodařuje více než 4 000 keřů. Na 1 ha půdy připadá zhruba 1400 kávovníků. Z každého ha se zároveň podaří získat zhruba 300 kg zelené kávy a výtěžnost tak není velká. Cílem pana Tafona je, aby se podařilo ji zvýšit až na 1 000 kg. Kromě kávovníků se zaměřuje na banány, hrušky, kukuřici a fazole. Kromě kávy jsme se ale také zajímali, jak se místním žije. Christopherův syn a bratr Charity působí v obci jako učitel, ten nám řekl o životě v Oku nejvíce. Potěšilo ho také, že jsme s sebou přivezli i několik sešitů a sad pastelek, které bude moci ve škole použít. Přestože farmáři jsou se svým životem spokojení, jejich podmínky nejsou vždy utěšivé. Elektrický proud je na venkově stále spíše výjimkou. I sem také doléhá neklidná politická situace v zemi, doprovázená mimo jiné uzavřením některých škol – celou dobu jsme se pohybovali v anglicky mluvícím Kamerunu, zatímco většina země je frankofonní.
Na cestách v oblasti Oku jsme se také dopustili drobné „průmyslové špionáže“. Evropanů se v oblasti mnoho nepohybuje a místní jsou k nim bez výjimky vstřícní. Díky tomu se nám podařilo navštívit velký zpracovatelský závod, který produkuje kávy do směsí evropských velkovýrobců kávy. Přestože práce v závodě byla velmi dobře zorganizovaná, kvalita zpracovávaných třešní byla doslova šílená. Výkup je ale realizován velmi agresivně, protože také v tomto případě je hlavním problémem produkovaný objem. Závod pak ještě farmářům odprodává slupky zpět jako hnojivo. Na výkupní ceny jsme se raději ani neptali…
Na cestách po kamerunském venkovu – Dim Noni
Přestože oblasti Oku a Dim Noni od sebe leží sotva 10 km, trvá cesta mezi nimi autem více než hodinu. Především se ale od sebe docela zásadně liší. Obyvatelé mluví jiným jazykem, mají jiné zvyky a hospodaří v jiném podnebí. Noni je totiž názvem pro údolí, kde dominují tzv. „grassfields“, teda travnatá pole. Důvodem je nižší nadmořská výška, která se pohybuje okolo 1400 m n.m. Právě proto cesta z Oku v 2000 m n.m. trvá tak dlouho. Vypravili jsme se sem proto, že také tady se podílíme na vybudování nové promývací stanice na kávu.
Díky úsilí našeho průvodce Mattiho Foncha jsme zároveň prožili první královskou audienci v historii Nordbeans. Kamerun se historicky sestával z malých království, často omezených jen na několik vesnic (jako v našem případě). Přestože dnes už je dávno republikou, náčelníci a králové si nadále zachovali neformální vliv. Místní král – fon – nám udělil audienci ve svém paláci. My jsme ho na oplátku obdarovali naší kávou, balenou vodou a lahví něčeho ostřejšího. Fon vládne na trůnu, který zdědil po svém otci, už 50 let. Se svými návštěvníky nehovoří přímo, ale prostřednictvím komořího. Během setkání nás především ujistil, že aktivitu vybudování promývací stanice velmi vítá. Dle svých slov sám vybral její místo tak, aby byla dobře vidět z celého údolí a zároveň se nacházela v blízkosti školy, kam chodí většina budoucích farmářů (smutnou zprávou z konce roku 2018, je že starý fon bohužel zemřel).
Samotnou výstavbu CWS řídí Ernest a budou v ní pracovat tři až čtyři zaměstnanci. Podobně jako v Sho nás také v Noni čekalo setkání s farmáři v obdobě místní „sokolovny“. Také tady nás čekalo vítání tancem a zpěvem, byť jsme kvůli audienci u fona přijeli až dvě hodiny po začátku setkání. Reakce byly stejně srdečné, stejně jako zvědavost pěstitelů, co se s jejich kávou děje v Evropě. Jinak se většina setkání nesla opět v praktickém duchu. Farmáři z Noni doposud společně zpracovávají jen promyté kávy – promývají je tedy hned po sklizni. Bylo domluveno, že hlavní sběrný den pro další úkony exportu je stanoven na 20. prosince. Každý pěstitel se dostaví se svojí průkazkou a přinese zpracované množství kávy. Do průkazky se zanese jeho jméno, telefon (koordinátoři hojně využívají WhatsApp, i v odlehlých oblastech Kamerunu je většinou k dispozici 3G nebo 4G signál), kvalita, množství doručené kávy a informace o tom, jestli farmář dostane zálohovou platbu. Příští rok už bude celý proces probíhat jinak – díky promývací stanici bude zpracování centralizováno a pěstitelé budou svou kávu donášet průběžně. Náš pobyt v Noni se pomalu chýlil ke konci…
Pěstování kávy a high tech
Po návratu z Noni jsme strávili ještě několik dní v oblasti Bamendy. Znovu jsme se vypravili na Alongsi a vyzkoušeli si, jaké to je strávit den na farmě sklízením kávy. Na cestě zpátky nás ale čekal ještě poslední bod programu zpátky v Douale, setkání s mladým IT profíkem Foa. Jako správný Kamerunec má na venkově také farmu a snaží se ji propojit s moderními technologiemi 21. století. Už nyní používá dron pro kontrolu odlehlých částí farmy. Jeho cílem je ale vytvoření autonomních dronů, které by nevyžadovaly ruční řízení.
Nejdůležitější projekt, který ve spolupráci s Hilltop Farmers připravuje, je ale zaměřen jiným směrem. Na jaře by mělo v Kikfuini dojít k zprovoznění gsm stanice, která bude sbírat data o teplotě, vlhkosti, slunečním svitu a propojovat je s meteorologickými daty o srážkách a dalších proměnných. Výsledky není možné očekávat okamžitě, ale objektivní data propojená se senzorickou zkušeností mohou přispět k lepšímu poznání toho, čím je nejvíce ovlivněna kvalita sklízené kávy. I takový je Kamerun, stejně jako Matti mají místní pěstitelé jiné vnímání času, které určuje hlavně příroda.
V Kamerunu jsme v roce 2017 byli poprvé, ale určitě ne naposled (alespoň pokud se situace uklidní, v což všichni doufáme). Věříme, že právě taková přátelství a obchodní vztahy mají pro Nordbeans největší význam. O dalším vývoji na místě vás proto budeme pravidelně informovat.